Evropský pohár mládeže v Dornbirnu a Mistrovství Evropy mládeže v Augsburgu očima Honzy Štípka

2. 7. - 3. 7. 2022  Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost Dornbirn - 2. místo

Evropský pohár v Dornbinu. Na tento závod jsem se opravdu těšil a měl jsem motivaci i díky předešlému neúspěchu ve Švýcarském Ostermudigenu. Přijeli jsme den před začátkem závodu, přičemž jsem se již nemohl dočkat až závody začnou.

Kvalifikační cesty se mi zdály hezky postavené, avšak jsem byl jeden z mála, kdo tento názor zastával a komu se cesty zamlouvaly. První cesta byla postavena v rajbásku na což jsem zvyklý, a proto jsem se dostal až pod top, kde jsem udělal chybu a spadl jsem. Druhá cesta byla v převisu, když jsem do ní nalezl, tak jsem očekával nějaký těžký krok, a proto jsem lezl pomalu a opatrně. Žádný těžký krok pro mě v druhé cestě nakonec nebyl a dolezl jsem si až pro top. Do finále jsem postupoval z prvního místa. Byl jsem překvapený a začal si více důvěřovat, že bych mohl stát tentokrát na bedně.

Finále se lezlo následující ráno. Osobně nemám rád, když se leze ráno, ale měl jsem motivaci k výhře, a proto mi to tolik tentokrát nevadilo. Jelikož jsem postupoval z prvního místa kvalifikace, tak jsem do finálové cesty nastoupil až poslední. Když jsem vycházel z izolace, tak na mě začala působit nervozita, ale při nástupu do cesty jsem přestal být nervózní a začal se soustředit, abych to vylezl až nahoru. Pod headwallem jsem udělal chybu, kdy jsem špatně použil patu a spadl dolů. Tato chyba mě připravila o první místo a skončil jsem se stříbrnou medailí. Po závodu jsem se začal těšit na další závod v Augsburgu, kde jsem chtěl získat první místo a zlatou medaili, ale věděl jsem, že to bude stát spoustu úsilí.

8. 7. - 9. 7. 2022  Mistrovství Evropy mládeže v lezení na obtížnost Augsburg - 1.místo 

Do Augsburgu jsme přijeli den před závody. Motivace z předešlého závodu se mě stále držela. Kvalifikace byla v pátek a semifinále i finále v sobotu. Kvalifikační cesty byly opravdu nádherné, přičemž jsem si říkal, že je chci topnout. Do první cesty jsem nalezl jako šestý a cítil jsem se opravdu silný. Celkem rychle jsem se dostal až k předposlednímu chytu, kde na mě čekal skok do topky. Skoky jsou moje nejsilnější stránka, a tak jsem neváhal a skočil po posledním chytu, který jsem udržel a topnul tak cestu. Jediný, kdo potom tuto cestu vylezl, byl můj dobrý kamarád Lukáš Mokroluský. 

Druhou cestu jsem lezl jako dvacátý devátý a zatím byl highpoint cca v půlce cesty. Byl jsem připravený na opravdu těžké kroky, které se mi povedly. Pokračoval jsem do druhé půlky cesty a kousek pod topem mě zastavil velký stisk, který mě i sundal dolů. Tento krok přelezl jako jediný Francouz Max Bertone, který si tak zajistil postup do semifinále z prvního místa. Já jsem postupoval do semifinále z druhého místa, ale věděl jsem, že jsem to mohl zalézt lépe a soustředil se tak na semifinále.

Semifinále se lezlo znovu brzo ráno. Při rozlezu v izolaci chvíli trvalo, než se moje tělo probralo. Když jsme šli na prohlídku cesty a já viděl, že máme cestu v převisu po lištách a boulích, tak se mi rozzářily oči. Potom jsme šli zpátky do izolace a začalo se lézt. Byl jsem trochu nervózní, protože lidi kteří lezli přede mnou, tak lezli celkem krátkou dobu, a proto jsem si říkal, že musí padat nízko. Konečně přišla řada na mě. Cesta se mi opravdu líbila, a proto jsem se dokázal plně soustředit. Po těžké pasáži přibližně nad půlkou cesty začali diváci více fandit a podle toho jsem poznal, že nastavuji nový highpoint. Pokřik diváků, a to že jsem nejvýše z předešlých závodníků, mi dodávalo sílu lézt dál. Pod topem na mě čekal krok do skoro posledního chytu. Jednalo se o skok do lišty čehož jsem se nebál. Po skoku jsem, ale už neměl sílu, chyt jsem neudržel a spadl. Po mně lezl ještě Francouz, který spadl pode mnou a já postupoval do finále z prvního místa, čímž jsem byl ještě více motivovaný k výhře na mistrovství Evropy. 

Finále se lezlo ve stejný den jako semifinále. Když jsme šli opět na prohlídku cesty, tak se mi zdála cesta velmi dynamická a těžká. Když už odlezli skoro všichni, tak jsem šel do takzvané callzone a čekal až na mě přijde řada. Při čekání jsem poslouchal lidi, jak fandí závodníkům přede mnou a podle pokřiku jsem poznal, že Max Bertone cestu vylezl, jelikož lidi začali opravdu hodně tleskat. Potom šel Lukáš Mokroluský, který cestu také topnul a začala na mě působit nervozita, jelikož jsem věděl, že to musím topnout, pokud chci být první. Dokázal jsem se rychle uklidnit, když na mě přišla řada. 

Když jsem lezl cesta mi nepřišla těžká, a proto jsem celkem rychle skončil pod topem. V hlavě jsem si říkal, že tentokrát se to povede. U chycení posledního chytu se mnou prohnal nepopsatelný pocit a nejde vyjádřit, co se mi v tu chvíli odehrávalo v hlavě. Když mě spustili dolů, tak jsem šel za českým týmem a byl jsem rád, že z toho měli taky radost. Potom jsem zašel za tátou, který tam byl se mnou a který byl natolik rád, že jsem vyhrál mistrovství Evropy až z toho brečel. Následně jsem volal zbytku rodiny (mamce, bráchovi, ségře a prarodičům). Všichni na mě byli pyšní, a to mi udělalo největší radost, že moje rodina je na mě pyšná, i když to je i jejich zásluha, jelikož mě vždy podporují a snaží se mi dávat co nejlepší podmínky. Doufám, že v budoucích letech se mi podaří další úspěchy.

Na závěr bych chtěl poděkovat Saše Gendové, Štěpánovi Wolfovi, Matoušovi Pokornému, Patrikovi Chovanovi z Fyzio Gym Cooper, ale hlavně mému trenérovi Tomášovi Binterovi a všem sponzorům.

Fotky k nahlédnutí zde. 

Honza Štípek