Evropský pohár v boulderu – Praha

Evropský pohár dospělých je mezinárodní soutěží nižší kategorie založenou IFSC v roce 2019 jako součást konceptu kontinentálních pohárů, které měly sloužit k odlehčení přetížených závodů světového poháru, usnadnění přechodu mládežnických závodníků mezi dospělé atd. Součástí tohoto konceptu byl původně také princip postupu z kontinentálních pohárů do SP, ale i vzhledem k epidemii covidu se tento záměr zatím neuskutečnil a nasazování závodníků do SP i kontinentálních pohárů závisí pouze na rozhodnutí národních federací. V letošním roce je Evropský pohár v jednotlivých disciplínách kromě SP další možností pro získání národní kvóty pro účast na Mistrovství Evropy v soutěžním lezení v Mnichově.

Kvalifikace, která byla uspořádána na bouldrovce v Jungle Sport parku, byla údajně z kapacitních důvodů nepřístupná pro diváky. V rozporu s právy trenéra definovanými v čl. 3 Kvalifikačního řádu pro trenéry sportovního lezení ČHS byla na kvalifikační kolo písemně zamítnuta žádost o přístup také jednomu z trenérů LANO s platnou nejvyšší trenérskou licencí ČHS, jehož svěřenkyně se účastnila tohoto závodu. Z kvalifikace nebyl k dispozici live stream. Semifinálová a finálová kola byla umístěna na venkovní stage. Organizační a prezentační úroveň těchto kol včetně doprovodného programu odpovídala standardu mezinárodních soutěží. Ze semifinále a finále byl k dispozici livestream.

Hlavním stavěčem byl Ital Jacopo Larcher. Jeho týmu se bohužel nepodařilo optimálně nastavit obtížnost boulderů zejména v kvalifikačních kolech – např. u žen k postupu do semifinále stačily pouze tři zóny, jeden top se čtyřmi zónami už znamenal dělené 3. místo a dva topy se třemi zónami vynesly dokonce dělenou 1. příčku, navíc vzhledem ke shodě na posledním postupovém místě bylo v semifinále o jednu závodnici více. Velké rozdíly byly i v obtížnosti boulderů mezi jednotlivými kvalifikačními skupinami – např. u mužů nestačily v první skupině k postupu ani tři topy a tři zóny při vyšším počtu pokusů, zatímco ve druhé skupině stačil jeden top a čtyři zóny. V mužském i ženském semifinále došlo ke shodě na prvním místě, když dvě nejlepší ženy topovaly všechny bouldery na první pokus, v ženském i na poslední postupové pozici. V mužském finále se pak nepodařilo jeden z boulderů topovat žádnému ze závodníků. Nutno dodat, že vzhledem k úrovni startovního pole (viz níže) bylo velmi problematické obtížnost boulderů odhadnout.

Vzhledem k blížícímu se závodu SP v korejském Soulu, který se koná již tento víkend, se pražského EP v kategorii mužů nezúčastnil žádný z nejlepších pěti Evropanů z letošního prvního závodu SP v Meiringenu. Největší hvězdou tak kromě domácího mistra světa v boulderingu z roku 2014 Adama Ondry byl pátý z OH v Tokiu Mickael Mawem, který však byl v Meiringenu až dvanáctý jako třetí z Francouzů a byl v pražské soutěži zároveň jediným semifinalistou z Meiringenu v mužské kategorii. Z nejlepší pětice evropských žen v pořadí letošního SP se v Praze představila pouze Srbka Staša Gejo, která zde byla rovněž jedinou semifinalistkou závodu SP v Meiringenu.

Adam Ondra splnil roli favorita, když z kvalifikace postupoval z děleného 3. – 4. místa, ze semifinále z dělené 1. – 2. pozice a ve finále zvítězil o pokusy před lotyšským juniorem Edvardsem Gruzitisem, který byl na SP v Meiringenu 51., a zkušeným Holanďanem Timem Reuserem (56. v Meiringenu), který zapsal o zónu méně. Mezi ženami suverénně postupovala soutěží již zmíněná Staša Gejo, která obsadila dělené první místo v kvalifikaci i semifinále, ve finále ale nakonec nenastoupila a prvenství si tak připsala Rakušanka Eva Maria Hammelmüller (55. v Meiringenu) před Holanďankou Sabinou van Essen (v Meiringenu nestartovala vzhledem k účasti na EPM v kat. A /16 – 17 let/) a jednadvacetiletou Slovinkou Lanou Skusek, která se až dosud specializovala na lezení na obtížnost a mezi dospělými na mezinárodní úrovni v boulderingu startovala naposledy v roce 2017, kdy jejím nejlepším umístěním byla 56. příčka.

Česká republika jako pořadatelská země měla k dispozici vyšší kvótu závodníků a mohla tak nominovat 8 mužů a 8 žen. Za vítězným Adamem Ondrou byl druhým nejlepším českým mužem Roman Kučera, který postoupil do semifinále, kde obsadil 13. místo. Tento velmi zkušený závodník přitom startoval pouze díky vyšší kvótě, protože není členem reprezentace – naposledy byl členem reprezentačního týmu v roce 2019. Dalším českým semifinalistou byl Martin Stráník na 16. pozici, nikdo z dalších českých mužů do semifinále nepostoupil. Mezi ženami postoupila do finále Eliška Adamovská, která si zde vybojovala 6. příčku. Žádná z dalších českých žen nepostoupila do semifinále.

Závodu se nakonec bohužel nemohla ze zdravotních důvodů zúčastnit členka LANO TOP TEAMu Eliška Bulenová (trenér Tomáš Binter st.), která byla v této disciplíně nejlepší Češkou na posledním mistrovství Evropy, kde obsadila 7. místo v kategorii žen, a zároveň zvítězila v posledním nominačním závodu ČP. LANO TOP TEAM tak měl v pražské soutěži dvě zástupkyně. Arina Jurčenko se stala na 26. pozici druhou nejlepší českou ženou, přestože věkem je teprve prvním rokem v kategorii A. Hanka Šikulová (trenér Tomáš Binter st.), která je druhým rokem v kategorii A, nastoupila díky vyšší kvótě jako náhradnice za Elišku Bulenovou a obsadila dělenou 60. příčku.

Kompletní výsledky  naleznete zde.

Tým LANO