Nominační závod v boulderu – Praha

Tento závod byl součástí zásadní změny nominačních pravidel, v nichž nominaci na základě dvou otevřených závodů Českého poháru, respektive Českého poháru mládeže, jak byla nastavena až do letošní sezóny, nahradil jediný nominační závod, na který musejí být navíc účastníci pozváni. Toto pozvání je podmíněno umístěním v žebříčku z předchozí sezóny, který kombinuje výsledky ve zcela neslučitelných úrovních od olympijských her po druhou ligu tuzemských závodů. Další variantou zajistit si možnost účasti na nominačním závodě byl procentuální odstup od možného maxima v jednotlivých kategoriích dle algoritmů uvedeného žebříčku a poslední možností bylo umístění v závodě ČP předcházejícím nominačnímu závodu. ČHS zavedl tento model přes řadu odborných výhrad ze strany trenérů i zástupců oddílů, kteří rozporovali nejen to, že nominace z jednoho závodu zohledňuje jediný výkon místo výkonnosti a může být výrazně ovlivněna chybami stavěčů, ale i nutnost pozvání na základě výsledků z minulé sezóny, které jsou navíc sestaveny na základě algoritmů, které porovnávají neporovnatelné.     

Většina výhrad a obav se ukázala opodstatněnou a došlo i na další. Závod se konal ve formátu čtyř boulderů s limitem čtyř minut a stejným intervalem odpočinku, v němž se žádné kolo mezinárodních soutěží nekoná, dle starých pravidel hodnocení, podle nichž se již v letošní sezóně nebude nikde na mezinárodní úrovni závodit a na boulderech, jejichž obtížnost a charakter neodpovídaly výkonnosti českých lezců v kontextu reálných nároků na závodníky v mezinárodních soutěžích, což lze doložit porovnáním skóre a výkonů jednotlivých lezců v loňských mezinárodních závodech a v tomto nominačním.

Hlavním stavěčem byl Danny Sjödin Holas, jehož zkušenosti s prací hlavního stavěče na českých vrcholných akcích jsou minimální a jehož získání kvalifikace hlavního stavěče provázely protesty řádně vyškolených stavěčů. Kromě celkové obtížnosti a charakteru boulderů bylo problematické i umístění zóny na boulderu č. 1 v kategorii žen a dívek U19 a U21, které komplikovalo objektivní posouzení jejího dosažení a tato zóna tak několika závodnicím nebyla uznána, což lze z hlediska výkladového manuálu pro rozhodčí IFSC považovat za sporné rozhodnutí. Proto několik závodnic proti tomuto rozhodnutí protestovalo, ale protest jim nebyl uznán. Posuzování zón je v tuzemských závodech dlouhodobým problémem, protože u řady rozhodčích došlo k nepochopení znění pravidel (jak českých, tak mezinárodních) a výkladové manuály IFSC většina českých rozhodčích nikdy neviděla.

Výsledky byly ve většině kategorií často dílem náhody nebo velmi úzkého spektra schopností či dovedností. V juniorské kategorii se proto nominoval závodník s nulovým zápisem. Takových ovšem bylo v této kategorii pět a nominaci tak určil právě loňský žebříček, o jehož vytváření či uplatnění však v loňské sezóně nikdo ze závodníků nevěděl.

Vzhledem k tomu, že o nominaci ve všech kategoriích rozhodoval v nejlepších případech jediný top a v těch horších pouze zóny či jen pokusy na ně nebo dokonce při zmíněném nulovém zápisu loňský žebříček, přičemž nominační závod je pouze jeden, je otázkou, v čem by mohl být tento způsob nominace ve srovnání s původním systémem nominace ze dvou závodů ČP, kde se v každém z nich kvalifikace lezly na 6 boulderech a finále ve formátu běžném na mezinárodních závodech, „objektivnější a spravedlivější“, jak se vyjádřilo vedení reprezentace. Další otázkou je, kolik v sezóně uvidíme startů na „divokou kartu“ či na základě jiných rozhodnutí, která nerespektují výsledek nominačního závodu a hlavně, jak bude v důsledku podobných kroků pokračovat vývoj výsledků reprezentace, které se v posledních letech stále zhoršují. Ostatně dívky v mládežnických kategoriích už pro letošek ztratily kvótová místa a lze si snadno spočítat, kde by se česká reprezentace pohybovala bez Honzy Štípka, Natálky Paarové a dalších členů LANO.

Organizačně byl závod uspořádán na velmi dobré úrovni. Výsledkový servis fungoval bezchybně. Stejně jako u závodů ČP byl prostor pro konání závodů nejvyšší úrovně nevhodný vzhledem k nedostatku místa pro diváky a nevyhovujícím podmínkám pro práci trenérů.

Přes uvedené výhrady k funkčnosti nového způsobu nominace a charakteru nominačního závodu si členové LANO TOP TEAMu zajistili 9 míst v boulderové reprezentaci ČR, z toho tři mezi dospělými.

Natálie Paarová (trenér Rudolf Paar) zvítězila mezi ženami i v kategorii A (17 - 18 let). Z 2. místa mezi muži i v kategorii A se nominoval Jan Štípek (trenér Tomáš Binter st.), když týden strávil bez tréninku léčením nemoci a od vítěze ho dělily pouze pokusy. Darius Naimji vybojoval vynikající 3. pozici rovněž mezi muži i v kategorii A, když na první dvě místa mu chyběla jedna zóna a nikdo kromě prvních tří závodníků už nezapsal top.

Lukáš Trávníček (oba trenér Marian Havel) obsadil v kategorii A 4. příčku, z 5. místa se v této kategorii nominoval Jaroslav Šikula (trenér Tomáš Binter st.), který sice na top dosáhl v posledních vteřinách, ale bohužel ho se signálem konce časového limitu pustil, když dle výroku rozhodčích ho ještě neměl zcela pod kontrolou, proto mu nebyl uznán.

Mezi dívkami kategorie B (15 - 16 let) se ze 3. pozice nominovala Klára Preislerová (trenér Marian Havel).

Další členy LANO často dělilo od nominace jen málo.

Kompletní výsledky jednotlivých kategorií naleznete na webu ČHS zde.

Tým LANO